WINKLER, Adam: We the Corporations. How American Businesses Won Their Civil Rights.
New York, London: Liveright Publishing, 2018,
ISBN: 978-0-87140-712-1, 472 s.

Autor v mimořádně zajímavé publikaci přibližuje historii práv obchodních korporací ve Spojených státech amerických, která se datuje již od počátku 19. století. Od té doby se utvářela bohatá judikatura, která v dnešní době přiznává obchodním společnostem i jiným právnickým osobám celou řadu ústavou chráněných práv. Řada argumentů objevujících se již v 19. století v judikatuře amerického Nejvyššího soudu již v dnešní době zdomácněla u ústavních nebo nejvyšších soudů jiných států. Celkový vývoj v této oblasti popisuje autor jako pomyslné hnutí za práva korporací. To se od daleko známějšího hnutí za občanská práva liší mimo jiné v tom, že boje o práva korporací se neodehrávaly na pozadí sociálních konfliktů, jakými byl třeba boj o práva žen nebo za práva menšin.

Práva korporacím byla rozšiřována tak trochu nepozorovaně, v soudních síních, v řádě případů čistě s využitím pragmatických argumentů (v některých případech, jak autor dokládá, dokonce i s využitím naprosto účelových argumentů).1  

Historie práv korporací je velmi stará. První případ, kdy Nejvyšší soud rozhodoval o Afroameričanovi byl neslavný případ Dredd Scott v Sandford v roce 1857, v němž soud rozhodl, že černošské obyvatelstvo nemá stejná práva jako většinová populace, první případ týkající se výlučně práv žen byl rozhodnut až v roce 1873 (Bradwell v. Illinois) a i v tomto případě Nejvyšší soud nepřiznal navrhovatelce její právo.

První případ týkající se obchodní korporace rozhodoval Nejvyšší soud již v roce 1809 a společnost ve sporu zvítězila a získala uznání svých práv.²

Již před tímto rozhodnutím je však patrný obrovský vliv korporací v období osídlování a následně vzniku Spojených států amerických (v tomto ohledu není bez zajímavosti, že některá pravidla v americké ústavě zřejmě čerpala ze zřizovacích listin (charters) koloniálních korporací – např. Massachusetts Bay Company z roku 1629).³  

Kniha zajímavým způsobem mapuje přelomová rozhodnutí Nejvyššího soudu, popisuje argumenty významných advokátů obchodních korporací a ukazuje judikatorní vývoj směřující až k současným kontroverzním rozhodnutím Citizens United⁴  (v podstatě eliminující regulaci financování předvolebních kampaní) a Hobby Lobby⁵  (rozhodnutí umožňující právnickým osobám vyhnout se hrazení zdravotních výdajů zaměstnanců na základě zákona Affordable Care Act, známého též jako Obamacare, pokud by to porušovalo náboženské svobody vlastníků korporace chráněné Prvním dodatkem k americké ústavě).⁶ 

Autor textu:          Pavel Ondřejek

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

¹ Tak jako když Roscoe Conclin, jeden z nejvýznamnějších amerických právníků konce 19. století, přesvědčil Nejvyšší soud o tom, že 14. dodatek americké ústavy hovořící o rovnosti osob (no state shall … deprive any person within its jurisdiction the equal protection of laws) se vztahuje nejen na fyzické, nýbrž
i na právnické osoby. Takovýto výklad údajně zamýšleli tvůrci 14. dodatku, neboť použili obecnější pojem „person” namísto původně navrhovaného pojmu „citizen”. Současný výzkum ukázal, že tento argument byl zcela smyšlený a o právnických osobách se v souvislosti se vznikem 14. dodatku nikdy neuvažovalo. WINKLER, Adam: We the Corporations. How American Businesses Won Their Civil Rights. New York, London: Liveright Publishing Corporation, 2018, str. xiv.
² Ibid., str. 36.
³ Ibid., str. 20.
⁴ Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ze dne 21. ledna 2010 ve věci Citizens United v. Federal Election Commission (558 U. S. 310).
⁵ Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ze dne 30. června 2014 ve věci Burwell v. Hobby Lobby (573 U.S. 682).
⁶ WINKLER, Adam. We the Corporations…, str. 379 a násl.