S blížícím se termínem voleb do zastupitelstev obcí se poprvé od roku 2004 začala v praxi¹ výrazněji řešit problematika volebního práva občanů jiných zemí Evropské unie. Zásadním způsobem se na tom podílela kancelář Veřejného ochrance práv (VOP).

Ačkoliv je aktivní a pasivní volební právo občanům EU garantováno přímo článkem 22 Smlouvy 
o Evropské unii a prováděcí směrnice Rady 94/80/ES připouští pouze dvě úzce vymezené výjimky ze stejného zacházení jako s vlastními občany, Česká republika udržovala přísnější režim vyplývající mj. z různého obsahu pojmu trvalý pobyt v zákoně o evidenci obyvatel a v zákoně o pobytu cizinců.

Základní pravidlo pro získání trvalého pobytu občanů EU požaduje, aby měli na území České republiky nepřetržitý přechodný pobyt po dobu alespoň pěti let.

Dne 8. září 2014 byl na stránkách Veřejného ochránce práv zveřejněn podrobný návod, jak se domáhat zapsání do dodatku stálého seznamu voličů pouze na základě přechodného pobytu. 

O dva dny později požádal pracovník kanceláře VOP, občan Slovenské republiky s přechodným pobytem v ČR, o dopsání do dodatku stálého seznamu voličů.

Úřad městské části Brno-Královo pole mu nevyhověl s odkazem na požadavek trvalého pobytu podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí.

Následně o návrhu na doplnění do seznamu voličů rozhodoval Krajský soud v Brně, který se 19. září bezezbytku přiklonil k závěrům argumentace vypracované kanceláři VOP, že je nutná přímá aplikace evropského práva, aniž by ve věci musel podávat předběžnou otázku k Soudnímu dvoru EU.

Přestože se jednalo o konečné rozhodnutí soudu v individuální věci, výše uvedenou argumentaci uznalo i Ministerstvo vnitra, které stanoviskem ze dne 22. září doporučilo obecním úřadům, aby dopsání do zvláštního seznamu voličů umožnily i občanům jiných členských států EU, pokud mají na území ČR přechodný pobyt ve smyslu § 87a a násl. zákona o pobytu cizinců.

Do konání příštích voleb do zastupitelstev obcí lze očekávat legislativní změny v této oblasti. Není proto nezajímavé srovnání s podmínkami, za jakých mohou občané EU volit v jednotlivých zemích EU.

Nejjednodušší model představuje automatické zapsání do seznamu voličů při vyhovění žádosti 
o vydání povolení k pobytu. Přibližně polovina členských států však požaduje i zvláštní žádost
o dopsání do voličského seznamu.

Podrobněji k tomu např. na stránkách Your Europe

Podmínky, za jakých je možné požádat o vydání povolení k pobytu, které by bylo podkladem pro zapsání do seznamu voličů, musejí být v souladu se směrnicí 2004/38/ES o právu občanů Unie
a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.

Český zákon o pobytu cizinců požaduje, aby občan EU, a případně i jeho rodinný příslušník, hodlal na území ČR pobývat přechodně po dobu delší tři měsíce zásadně v souvislosti se zaměstnáním nebo studiem. Otevřenou otázkou nicméně zůstává, jak interpretovat požadavky vyplývající
z evropského práva prizmatem nového čl. 4 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii:

Unie ctí rovnost členských států před Smlouvami a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy.
Příliš široce pojímané právo občanů EU, kteří hodlají pouze dočasně pobývat v jiném členském státě, volit v místních volbách totiž může místo zvyšování demokratické legitimity přispět k oslabení dlouhodobě existujících národních identit.

Autorka článku:  Jana Ondřejková
 

________________________________________________________________________________________________________________________________

¹ V české právní vědě se tématu věnuje člen UNCE dr. Marek Antoš, viz např.: Politická práva cizinců v ČR. In: Gerloch, A., Šturma, P. a kol.: Ochrana základních práv a svobod v proměnách práva na počátku 21. století. Auditorium, Praha 2011, str. 497 a násl.