Dne 9. 9. 2021 se uskutečnil odborný seminář Veřejného ochránce práv a Úřadu vlády zaměřený na vytváření ukazatelů v naplňování práv lidí s postižením. Lidskoprávní indikátory jsou nástrojem k objektivnímu a komplexnímu hodnocení postupu státu při naplňování závazků z úmluv o lidských právech. Jsou zaměřeny nejen na posuzování právní úpravy a politik (strukturální indikátory) a postupu jednotlivých orgánů (procesní indikátory), ale také na dopad jednotlivých opatření na cílové skupiny (výsledkové indikátory).

Ačkoliv Úřad Vysokého komisaře pro lidská práva vydal již v roce 2012 příručkuo tom, jak tyto indikátory vytvářet, je to vůbec poprvé, kdy je ve své činnosti využil veřejný ochránce práv, a to v souvislosti s jeho speciální působností při monitorování implementace Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.¹ 

Představeny byly indikátory pro vybrané články Úmluvy, které se nejvíc prolínají doživota lidí s postižením. Jedná se o článek 5 zakazující diskriminaci lidí s postižením, článek 12, který zaručuje rovnost před zákonem a ochranu autonomie v rozhodování, článek 19 chránící právo na život v komunitě a článek 27, který upravuje právo lidí s postižením na práci a zaměstnání. Kromě samotné Úmluvy vycházejí návrhy indikátorů také z obecných komentářů Výboru OSN pro práva osob s postižením a z modelových indikátorů pro Úmluvu vytvořených Úřadem Vysokého komisaře OSN pro lidská práva. S ohledem na závazek z článku 4 odst. 3 Úmluvy byly ukazatele také předem konzultovány s poradním orgánem veřejného ochránce práv, který je tvořen samotnými lidmi s postižením a zástupci organizací chránící jejich práva.

Na semináři, kterého se zúčastnili také představitelé jednotlivých dotčených ministerstev, Českého statistického úřadu nebo Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, se diskutovalo zejména o potřebě sběru relevantních dat o životě lidí s postižením. Ta jsou nezbytná pro hodnocení naplňování jednotlivých indikátorů, tedy pro vystavení „vysvědčení“ pro ČR o tom, jak se ji daří závazky implementovat. 

Sběr dat by měl být postaven na tzv. sociálním modelu postižení. Na rozdíl od tradičního medicínského modelu, který hledí na člověka zejména prizmatem jeho diagnózy, sociální model zohledňuje individuální schopnosti a potřeby konkrétních lidí.  Kromě toho by se měl sběr dat také zaměřovat na zvlášť zranitelné skupiny, jakými jsou děti nebo starší lidé s postižením či lidé žijící v ústavních zařízeních.

Odborníci poukazovali na nedostatek dostupných dat, ale také na metodologické problémy, jakými je například různé vymezení skupiny osob s postižením či nedostatečné propojení informačních systémů zdravotnictví a sociálních služeb. Mezinárodní srovnání přinesli zástupci Agentury EU pro základní práva (FRA), která sama v minulosti vytvořila lidskoprávní indikátory pro naplňování článku 19 (právo na život v komunitě) nebo 29 (účast na politickém a veřejném životě) Úmluvy a poskytuje podporu členským státům při vytváření jejich národních ukazatelů.

Své zkušenosti představila mezinárodní expertka sítě European Disability Expertise José Smits. Ta na příkladu z Nizozemí ukázala, jak můžou indikátory odhalit systematická selhání státu při ochraně práv lidí s postižením v oblastech jakými je inkluzivní vzdělávání či zaměstnávání lidí s postižením. Po diskuzi s odborníky připraví kancelář veřejného ochránce práv finální verze indikátorů. Ty budou zveřejněny v přístupných formátech a budou také podkladem pro první monitorovací zprávu ombudsmana pro Výbor pro práva osob s postižením. 

Více informací včetně materiálů ze semináře lze najít v tiskové zprávě veřejného ochránce práv.

Autorka článku: Zuzana Durajová

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

¹ Dle článku 33 odst. 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením ve spojení s § 1 odst. 7 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv.