Soudní dvůr EU se zabýval zajímavou kauzou v oblasti zákazu diskriminace ve věci C-415/10 Galina Meister v Speech Design Carrier Systems GmbH.

Paní Meister se ucházela o zaměstnání, byla však odmítnuta, aniž by jí byly sděleny důvody. Domnívala se, že mohla být ve výběrovém řízení diskriminována z důvodu pohlaví, věku
a etnického původu.

Společnost Speech Design jí však odmítala poskytnout jakékoli informace. Zejména odmítala sdělit, zda byl na základě výběrového řízení zaměstnán jiný uchazeč.To pochopitelně ztěžovalo postavení paní Meister při uplatňování nároků z ochrany proti diskriminaci.

Soudní dvůr dospěl k závěru, že právo Unie nezakládá uchazečům o zaměstnání, kteří se cítí být diskriminování, právo na poskytnutí údajů o výsledku výběrového řízení, v němž mělo k diskriminaci dojít. Skutečnost, že zaměstnavatel poskytnutí takových informací zcela odmítá, však může být podle okolností případu jedním z faktorů vedoucích k závěru, že došlo k přímé či nepřímé diskriminaci.

Dodejme, že učiní-li soud i z takovýchto skutečností závěr, že uchazeč o zaměstnání byl znevýhodněn ve srovnání s jinými, musí pak již zaměstnavatel prokázat, že k tomuto znevýhodnění nedošlo
z důvodů zakázaných antidiskriminačními předpisy. 

Autor článku: Jan Grinc