Situace v pásmu Gazy dlouhodobě znepokojuje lidskoprávní organizace a mezinárodní společenství. Po říjnovém útoku hnutí Hamás na oblasti sousedící s pásmem Gazy v roce 2023 Izrael odpověděl velmi tvrdě, s cílem hnutí porazit a zabránit případnému opakování útoku. Tím došlo k eskalaci celé situace. Jihoafrická republika (JAR) v prosinci 2023 v reakci na tuto situaci podala stížnost k ICJ1¹ proti Izraeli na porušení Úmluvy² o zabránění a trestání genocidia (dále jen „Úmluva“).³ Izrael i JAR jsou stranou Úmluvy.

Cílem příspěvku, s ohledem na složitost problematiky a omezeného prostoru, není zabývat se věcně, jestli stížnost je důvodná. Tedy jestli jednání Izraele v pásmu Gazy dosahuje takové intenzity, že zakládá porušení Úmluvy. Cílem naopak je v krátkosti představit aktuální problém, kterému ICJ čelí z pohledu mezinárodního práva. Stížnost JAR sleduje dva cíle, vydání předběžných opatření a posouzení vlastní stížnosti.

Krátce k faktické rovině případu. 7. října 2023 Hamás zaútočil na oblast Izraele hraničící s pásmem Gazy. Oběti na životech dosáhli přibližně 1,2 tisíce na straně Izraele. Současně došlo k únosu několika málo stovek obyvatel Izraele, včetně zahraničních občanů. V reakci na to Izrael spustil vojenskou akci v rámci výkonu práva na sebeobranu s deklarovaným cílem totálního poražení hnutí Hamás v pásmu Gazy. 

Samotná vojenská operace s sebou přinesla značné ztráty na lidských životech na straně Palestinců, řádově v desítkách tisíc obětí a vedla k vnitřnímu vysídlení prakticky celé populace pásma Gazy dosahující 2 miliónů osob. Jedná se tak potenciálně o jednu z největších humanitárních katastrof za poslední roky.⁴ Situace v pásmu Gazy je dlouhodobě nepříznivá pro její obyvatele a současné boje ji extrémně zhoršují.

V reakci na aktuální situaci se i stěžejní spojenec Izraele USA vyjádřil ve smyslu, že je potřeba při vojenských operacích šetřit civilního obyvatelstva. A v současnosti volá po ukončení celé operace.⁵ To lze vnímat jako určitý rozkol mezi jinak silným spojenectvím USA a Izraele.

Do celého problému pak vstoupila JAR se svou stížností ze dne 29. prosince 2023 za využití čl. 9 Úmluvy.⁶ Jedná se poměrně výjimečný institut, který byl využit pouze několikrát za dobu platnosti Úmluvy.⁷ Ve své stížnosti JAR zevrubně analyzuje a popisuje vývoj vztahů mezi Palestinou a Izraelem. Nabízí tím tak důležitý kontext celé situace a dokresluje, že nařčení nejsou zcela nepodložená.

JAR navrhnul přijetí 9 předběžných opatřeních⁸, dle čl. 41 (1) Statutu.⁹ Některá z nich jsou předložena níže:

• Zastavení vojenských operací;
• Záruky, že armáda nebo nepravidelné vojenské jednotky se nebudou podílet na dalších nepřátelských akcích;
• JAR a Izrael, každý zajistí, dle svých povinností plynoucí z Úmluvy, všemi rozumnými prostředky, že nebude docházet ke genocidě Palestinců;
• Izrael se vyvaruje jakýkoliv akcích zakázaných čl. 2 Úmluvy;
• Izrael zajistí, dle svých možností, zrušení všech příkazů, které by vedly k vytvoření životních podmínek k fyzické likvidaci palestinské populace;
• Izrael zajistí, že budou uchovány důkazy a poskytne potřebnou spolupráci s nezávislým vyšetřováním.

ICJ s nemalým časovým odstupem, vzhledem k závažnosti situace, reagoval koncem ledna 2024 vydáním příkazu.¹⁰ V něm uznal jak svou jurisdikci nad věcí, tak, že alespoň některá nařčení ze strany JAR jsou podložená a může se jednat o porušení Úmluvy.¹¹ Tím nedošlo k rozhodnutí v samotné věci a nelze ani na základě toho předjímat výsledek sporu.¹²

ICJ uložil Izraeli následující předběžná opatření, která se nutně neshodují s těmi navrženými JAR:

• Izrael musí přijmout takové akce dle svých možností, které zabrání činům spadajícím pod čl. 2 Úmluvy, to
  i s ohledem na svou armádu;¹³
• Zabránit a potrestat jakékoliv veřejné podněcování genocidy Palestinců;¹⁴
• Okamžité zpřístupnění základních služeb a humanitární pomoci v pásmu Gazy;¹⁵
• Zajistit zachování a zabránit zničení důkazů vztahujících se k obviněním z porušení čl. 2 a čl. 3 Úmluvy;¹⁶
• Izrael musí ICJ doložit konkrétní kroky, které učinil ke splnění výše uvedených předběžných opatření.¹⁷

Vedle daného příkazu vydali 3 soudci deklarace¹⁸,1 disent¹⁹ a 1 separátní vótum²⁰.

Deklarace kromě rekapitulace vážnosti situace a souhlasu s postupem ICJ vznášejí zajímavé postřehy. Soudkyně Xue spatřuje situaci v Palestině jako zájem erga omnes celé mezinárodní komunity, a tedy JAR má aktivní legitimaci ve věci.²¹ Soudce Nolte upozorňuje, že ICJ se zabývá pouze nařčením z porušení Úmluvy, nikoliv jinými protiprávními akty, např. porušení mezinárodního humanitárního práva.²²

Disent soudkyně Sebutinde spatřuje problém mezi Izraelem a Palestinou jako politický, a nikoliv právní. Požadovaná předběžná opatření jsou dle jejího názoru spíše rekapitulací povinností dle Úmluvy nebo nejsou dostatečně podložena.²³ Závěrem nespatřuje v jednání Izraele úmysl páchat genocidu.²⁴

Separátní vótum soudce Baraka, přeživšího holocaustu, se také věnuje chybějícímu úmyslu na straně Izraele páchat genocidu a současně poukazuje na větší relevantnost mezinárodního humanitárního práva v současné době.²⁵

V půlce února JAR požádal o další předběžná opatření.²⁶

Izrael na konci února odeslal zprávu o splnění předběžných opatření, jehož obsah aktuálně není znám (stav k 24. 3. 2024).²⁷ Jako doplnění kontextu celé situace, paralelně se událostem v pásmu Gazy věnuje také Mezinárodní trestní soud, to od roku 2021, a také v reakci na události roku 2023.²⁸

Autor se s ohledem na citlivost tématu zdráhá předjímat budoucnost sporu, např. prokázání zvláštního úmyslu spáchat genocidu, který odlišuje genocidu od jiných zločinů podle mezinárodního práva, bude náročné. Nicméně pro ospravedlnění genocidy neexistuje v mezinárodním právu žádný prostor.²⁹ Vývoj případu tak bude zajímavý ze všech relevantních hledisek.

Autor článku:   Dominik Brtna

_______________________________________________________________________________________________________________________________________