STONE SWEET, Alec, RYAN, Clare: A Cosmopolitan Legal Order. Kant, Constitutional Justice and the European Convention on Human Rights. Oxford:  Oxford University Press, 2018,
ISBN: 978-0-19-882534-0, 287 s.

Zajímavá práce kombinuje dvě zdánlivě vzdálená témata: myšlenku kosmopolitního řádu Immanuela Kanta, popsanou zejména v jeho spisu K věčnému míru¹ a současný systém ochrany lidských práv podle Evropské úmluvy.

Autoři (Alec Stone Sweet působící mimo jiné na Yale Law School a doktorandka na téže fakultě Clare Ryan) se pokoušejí nalézat styčné plochy mezi výše uvedenou filozofickou koncepcí a jejich vnímáním kosmopolitního právního řádu, který je založen zejména na existenci soudně vymahatelných práv jednotlivců, povinnosti státních orgánů naplňovat základní práva všech osob, vůči nimž vykonávají své pravomoci, a konečně systému soudů – národních i nadnárodních – které kontrolují, zda veřejní činitelé nezasahují do lidských práv.²

Jádro práce evidentně spočívá v druhé části – argumentu, že štrasburský systém ochrany základních práv ve spolupráci s národními soudy vytváří kosmopolitní právní řád vykazující výše uvedené znaky.

Za cennou považuji čtvrtou a pátou kapitolu o odmítnutí lidskoprávního minimalismu ze strany Evropského soudu pro lidská práva, kde je velmi podrobně popisován způsob, jakým se štrasburský soud snaží redukovat obrovský nápor případů, který se každoročně zvyšoval po přijetí 11. protokolu k Evropské úmluvě. Evropský soud pro lidská práva formuluje svá rozhodnutí takovým způsobem, aby ovlivňoval vnitrostátní politiku a rozhodovací činnost státních orgánů, což je za současné situace podle autorů významnější úkol než dosahování spravedlnosti v každém individuálním případě.³

Monografie je zajímavá tím, jak se snaží propojit klasická a moderní právněfilozofická témata (například racionalistickou teorii s právním pluralismem), a zejména filozofické a lidskoprávní otázky. V některých případech však autoři projektují své myšlenky (zejména o potřebě silné role soudů),⁴ aniž by se vypořádali s řadou opačných argumentů, které se v odborné literatuře objevují.

Nejproblematičtější je pak propojení ideje silného ústavního soudnictví s Kantovým obrazem univerzálních práv, který rozhodně není vystavěn na existenci pluralitního systému soudní ochrany.⁵

Na druhou stranu celá řada Kantových argumentů je velmi dobře konfrontována se současnou praxí (například otázka zacházení s cizinci za podmínek všeobecné pohostinnosti,⁶ anebo odmítnutí jediného světového státu a naopak příklon k federalismu svobodných států).⁷

Autor článku:        Pavel Ondřejek

_________________________________________________________________________________________________________________________

¹ KANT, Immanuel: Zumewigen Frieden. Ein philosophiser Entwurf. Königsberg: Friedrich Nicolovius, 1795. (originální německá vydání z 18. století a anglický překlad je dostupný na archive.org), česky: KANT, Immanuel: K věčnému míru. Filosofický projekt. In: KANT, Immanuel: Studie k dějinám a politice. Praha: OIKOYMENH, 2013, str. 103 – 147.

² STONE SWEET, Alec, RYAN, Clare: A Cosmopolitan Legal Order. Kant, Constitutional Justice and the European Convention on Human Rights. Oxford:  Oxford University Press, 2018,
str. 1.

³ Ibid., str. 153, 202.

⁴ Komunitu soudů označují autoři za „decentralizovaného suveréna” v současném právu – viz STONE SWEET, Alec, RYAN, Clare: A Cosmopolitan Legal Order…, str. 1. Toto přirovnání není prosto problémů – jsou-li totiž suverénem soudy, jaký je jejich vztah k lidu a jeho politickým reprezentantům?

⁵ Zde autoři explicitně uznávají, že jejich teorie jde výrazně dále než Kantovy myšlenky a je jejich vlastním rozvinutím Kantových názorů: „The book thus extends Kant’s constitutional ideas into realms in which he had hardly considered.“ - STONE SWEET, Alec, RYAN, Clare: A Cosmopolitan Legal Order…, str. 6.

⁶ KANT, Immanuel: K věčnému míru…, str. 118.

⁷ Ibid., str. 114.