Ve dnech 18.-19.10.2019 proběhla v Olomouci XI. Celostátní konference paliativní medicíny, jejíž součástí byl i blok věnovaný dětské paliativní péči, na němž bylo představeno Stanovisko k poskytování život udržující léčby dětským pacientům (dále také jen Stanovisko).¹

Stanovisko, přijaté Sekcí dětské paliativní péče ČSPM dne 30.4.2019, bylo schválené rovněž Etickou komisí ČLK, Českou pediatrickou společností, Českou neonatologickou společností, Českou společností anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a Odbornou společností praktických dětských lékařů ČLS JEP.

Stanovisko analogicky k doporučením dopadajícím na poskytování marné a neúčelné péče zletilým pacientům² v obecné rovině prohlašuje, že v závěru života nevyléčitelně nemocného dětského pacienta již určitá léčba nemá být poskytována, nevede-li k záchraně pacientova života, uchování jeho zdraví či udržení přijatelné kvality života a zatěžuje-li pacienta zbytečným strádáním či rizikem komplikací (tzv. neúčelná léčba).

Stanovisko definuje základní pojmy a zásadya rámcově formuluje procesní kroky, jak u dětských pacientů dospět k závěru, zda je určitá léčba v konkrétním případě neúčelná, a tedy nemá být poskytována, a jak řešit neshodu mezi osobami oprávněnými o léčbě rozhodovat. Stanovisko je zasazeno do českého právního rámce v tom smyslu, že předjímá postup dle § 100 a 101 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, či dle § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí.

Základní tezi Stanoviska lze definovat v tom smyslu, že léčit pacienta příliš (příliš intensivně, příliš invazivně, proti jeho vůli)³ je postup stejně nesprávný, jako léčit pacienta nedostatečně.

Vzhledem k široké podpoře Stanoviska mezi odbornou veřejností lze dovozovat, že Stanovisko představuje tzv. medicínsky uznaný postup⁴, a jeho význam je tak zcela zásadní pro rozhodování o další péči na konci života pacienta. Platí, že v závěru života dětského pacienta není neúčelná péče indikována a je od ní upuštěno.

Stanovisko zejména reaguje na nežádoucí poskytování tzv. defenzivní medicíny, tj. poskytování zdravotních služeb nikoliv z důvodu, že jsou dle odborného názoru lékaře ve prospěch zdraví a života pacienta, nýbrž proto, že se z pohledu práva jedná pro lékaře resp. poskytovatele zdravotních služeb o (domněle) právně nejbezpečnější postup.⁵

Smyslem Stanoviska je dosáhnout, aby poskytovatelé zdravotních služeb, kteří mají v péči dětské pacienty v závěru života, o další péči rozhodovali otevřeně, přiznaně a přezkoumatelně, nikoliv pod tlakem defenzivní medicíny, a aby za tímto účelem měly k dispozici adekvátně nastavené postupy.

Autorka článku:    Helena Krejčíková

_______________________________________________________________________________________________________________________________________

¹ Stanovisko dostupné na https://detska.paliativnimedicina.cz/2019/05/13/stanovisko-k-poskytovani-zivot-udrzujici-lecby-detskym-pacientum/.  Stanovisko vzniklo za podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Nadačního fondu Jistota Komerční banky.

² Doporučení představenstva ČLK č. 1/2010, k postupu při rozhodování o změně léčby intenzivní na léčbu paliativní u pacientů v terminálním stavu resp. Konsenzuální stanovisko ČLS JEP k poskytování paliativní péče u nemocných s nezvratným orgánovým selháním.

³ Tj. udržovat život za každou cenu bez ohledu na jeho kvalitu může být v rozporu s ústavněprávní zaručenou ochranou lidské důstojnosti (Čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, čl. 23 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte ad.)

⁴ K tomu srov. ust. § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb.,o zdravotních službách a definici poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni (podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti).

⁵ Brazier, M., Cave, E.: Medicine, Patients and the Law. 4th ed., Lexis-Nexis and Penguin, 2007, str. 204.