V tomto stanovisku je řešena otázka, zda může Švédsko uložit osobě stíhané pro porušování předpisů o DPH vedle správní sankce (pokuty) i klasický soudní trest.

Listina základních práv EU pouze stanoví, že nikdo nesmí být v trestním řízení potrestán dvakrát za tentýž skutek. Podle 7. dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva), k níž je třeba při výkladu Listiny přihlížet, však zákaz dvojího trestání platí i při souběhu soudního a správního postihu.

Generální advokát v prvé řadě navrhuje věc odmítnout pro nedostatek pravomoci Soudního dvora, neboť Listina se na členské státy vztahuje, pouze pokud provádějí právo Unie – trestání daňových deliktů přitom není předmětem unijní úpravy DPH. Pokud by Soudní dvůr shledal, že věc do jeho kompetence spadá, navrhuje generální advokát rozhodnout, že právo Unie (podle výslovného znění Listiny) nezakazuje současný trestní a správní postih za tentýž skutek. 

Upozorňuje totiž, že ne všechny členské státy EU ratifikovaly zmíněný 7. dodatkový protokol k Úmluvě, z něhož by takový zákaz plynul. Přistoupí-li Soudní dvůr na tento druhý závěr generálního advokáta, bude tím pro výklad otázek základních práv orgány EU potvrzen význam ústavních tradic členských států, které se projevují mimo jiné i při rozhodování států o ratifikaci či učinění výhrad k dodatkovým protokolům rozvíjejícím hmotné právo Úmluvy.

Autor článku: Jan Grinc