Šestého května 2015 byl jeden ze dvou ještě žijících vnuků Josifa Vissarionoviče Stalina, Alexandr Burdonskij, hostem středečního Interview ČT24. 

Hovořil o politice v Rusku a o svém dědečkovi. Zde mimo jiné sdělil, že Stalin byl nesmírně inteligentní, dokázal prý z hlavy nadiktovat 27 filozofických titulů, které v daný den pro své rozhodování potřeboval. Josif Vissarionovič byl podle něj krutý, ale i doba byla taková.

Alexandr Burdonskij zejména řekl: „Je jednoduché vše uzavřít
s tím, že všichni byli hodní a on byl špatný, ale tak to nebylo…historie je složitá věc, krutá, špinavá a velice krvavá.“ Na otázku vedoucího pořadu, zda se stýká se svým bratrem Jevgenijem Džugašvili, odmítl pan Burdonskij odpovědět. Je známo, že starší vnuk Stalina, Jevgenij se svého děda také zastává.  Došel až ke Štrasburskému soudu.

V lednu 2015 zveřejnil Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v online databázi HUDOC své rozhodnutí ze dne 9. prosince 2014 v této věci. 

Stížnost pana Džugašvili se týkala porušení práva na soukromý a rodinný život na základě článku 
8 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách (EÚLP). Toto porušení spatřoval
v nemožnosti obhájit u vnitrostátních soudů pověst svého děda, Josifa Vissarionoviče. S ohledem na toto namítal vnuk Stalina také porušení práva na spravedlivé řízení (článek 6) a neúčinnost prostředků ochrany (článek 13).

Základní fakta případu jsou následující:

Stěžovatel, vnuk bývalého sovětského vůdce Stalina, zažaloval v roce 2009 týdeník Novaja gazeta pro pomluvu poté, co noviny publikovaly článek obviňující vůdce Sovětského politbyra z popravy polských válečných zajatců během katyňského masakru v roce 1940.

Článek popisoval Stalina jako „krvelačného kanibala“, a také obviňoval sovětské vůdce z vyhnutí se morální odpovědnosti za mimořádně závažné trestné činy.

Vnitrostátní soudy zamítly žalobu Jevgenije Džugašvili s ohledem na to, že článek týdeníku Novaja gazeta přispíval k veřejné debatě o otázce hluboké historické diskuse, a že informace o Stalinovi jako o světoznámé osobě vyžadují vyšší stupeň tolerance k veřejné kontrole a ke kritice.

Následně publikovaly tytéž noviny další článek, kde popisovaly difamační řízení. Pan Džugašvili opět týdeník žaloval, ale i tentokrát byl u národních soudů neúspěšný.

ESLP od začátku hodnotil přijatelnost stížnosti z hlediska ratione personae. Rozdělil stížnost v tomto ohledu na část, týkající se pověsti Josifa Stalina, a pak jeho vnuka samotného.

Pokud jde o první část stížnosti, ESLP pokračoval ve své ustálené judikatuře, jako například ve věci Sanles Sanles proti Španělsku, s tím, že tato práva nejsou převoditelná.

Proto stížnost v rozsahu vztahujícím se k pověsti Josifa Stalina ihned zamítl. Pokud jde o pověst samotného stěžovatele jako rodinného příslušníka Stalina, zde ESLP posuzoval opodstatněnost jeho nároku.

Dospěl k závěru, že první článek týdeníku Novaja gazeta přispěl k historické debatě veřejného významu s ohledem na údajnou roli Josifa Stalina při střelbě v Katyni.

Druhý článek se týkal výkladu zjištění v difamačním řízení, a mohl být tedy vnímán jako pokračování stejné diskuse.

ESLP proto uzavřel, že vnitrostátní soudy v souladu se zásadami stanovenými v jeho judikatuře správně rozhodly, že články přispěly k faktické diskusi o událostech mimořádného veřejného zájmu a významu. Vzhledem k tomuto dodržely tyto soudy spravedlivou rovnováhu mezi právem na ochranu soukromí stěžovatele a novinářskou svobodou projevu.

ESLP shledal na závěr stížnost podanou vnukem Josifa Stalina dne 4. června 2010 za nepřijatelnou (zjevně neopodstatněnou). Námitkami stěžovatele dle dalších článků EÚLP se nezabýval, jelikož shledal v tomto případě článek 8 jako klíčový.

Autorka článku: Alla Tymofeyeva