Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU”) v nedávné době rozhodl o žalobě Evropské komise (dále jen „Komise”) proti České republice pro nesplnění povinnosti,¹ kterou se Komise domáhala určení, že Česká republika tím, že uložila podmínku státní příslušnosti pro výkon povolání notáře, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 49 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU”).²

Česká republika namítala, že je činnost notáře spjata s výkonem veřejné moci, a spadá proto do působnosti výjimky upravené v čl. 51 SFEU.³ Na úvod svého posouzení SDEU připomněl svou prejudikaturu, podle které se svoboda usazování vztahuje i na povolání notáře.⁴

Vedle toho upozornil, že při výkladu pojmu „výkon veřejné moci” (angl. exercise of official authority; fr. exercice de l’autorité publique; něm. die Ausübung öffentlicher Gewalt) je třeba vzít v úvahu, že meze jím kladené jsou „specificky unijněprávní meze” a že užitečný účinek SFEU v oblasti svobody usazování nemůže být zmařen jednostrannými opatřeními členských států.⁵
 
SDEU pak dále uvedl, že čl. 51 SFEU představuje výjimku ze základní svobody usazování s tím, že „tato výjimka musí být jako taková vykládána způsobem, který omezí její působnost na případy, kdy je to nezbytně nutné k hájení zájmů, jejichž ochranu toto ustanovení členským státům umožňuje”.⁶ Podle SDEU tak bylo „třeba ověřit, zda činnosti svěřené notářům v českém právním řádu jsou přímo a specificky spjaty s výkonem veřejné moci”.⁷

Co se týče činností spočívajících v sepisování veřejných listin o právních jednáních, připojení doložky vykonatelnosti, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení, zápisu skutečností do veřejných rejstříků a poskytování služeb právního poradenství v souvislosti s činností notáře, v průběhu řízení Česká republika sama uznala, že tyto činnosti nejsou spjaty s výkonem veřejné moci. SDEU se však těmito námitkami zabýval a ve všech případech dospěl k závěru, že povaha těchto činností nevede k závěru, že je povolání notáře přímo a specificky spjato s výkonem veřejné moci.⁸

Stran úkonů notáře při přijímání jistiny peněz do notářské úschovy, při správě majetku a při postupu v případě insolvence SDEU uvedl, že „je nesporné, že nezahrnují výkon rozhodovacích pravomocí, donucovacích pravomocí či pravomocí k přijetí vynucovacích opatření a některé z nich jsou navíc pomocné ve vztahu k dalším činnostem, které notář vykonává”.⁹

K pravomoci notáře činit protesty směnek SDEU odkázal na svou prejudikaturu, podle které mají tyto činnosti povahu přípravné fáze před dalším řízením, a proto jsou jako takové vyloučeny z působnosti výjimky dle čl. 51 SFEU.¹⁰

Za nejzávažnější námitku, a to jak z hlediska celého řízení, tak hlediska konečného znění rozsudku, lze proto považovat tu, která se týkala činnosti notáře jako soudního komisaře v řízení o pozůstalosti.

V této souvislosti SDEU posuzoval úkoly v rámci vypořádání společného jmění manželů pro případ zániku manželství smrtí jednoho z manželů, sestavení seznamu aktiv a pasiv pozůstalosti, rozdělení pozůstalosti mezi dědice, pravomoc rozhodnout, se kterými účastníky bude v řízení o pozůstalosti nadále jednáno a se kterými nikoli, pravomoc rozhodnout o návrhu na vypořádání dědicem, který se staral o zůstavitele delší dobu nebo přispěl značnou měrou k udržení či zvětšení zůstavitelova majetku prací, peněžitou podporou nebo podobným způsobem, aniž byl za to odměňován.¹¹ 

SDEU přitom dospěl k závěru, že „vzhledem k tomu, že úkoly svěřené notáři v dědických věcech jsou tedy vykonávány na bázi konsensu a v případě neshod mezi stranami nezasahují do pravomoci soudu, nelze je jako takové považovat za přímo a specificky spjaté s výkonem veřejné moci”.¹²

SDEU pak rovněž odmítl argument České republiky, že na notáře jednajícího jako soudní komisař musí být pohlíženo jako na „soud” ve smyslu nařízení č. 650/2012,¹³  neboť podle SDEU se toto nařízení „týká příslušnosti, rozhodného práva, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a vytvoření evropského dědického osvědčení”.¹⁴

Podle SDEU dále „odborné úkony zahrnující případně i povinné přispění k plnění úkolů soudů ještě nepředstavují účast na výkonu veřejné moci”.¹⁵ SDEU uzavřel, že otázku, zda činnosti notáře podle českého právního řádu spadají do působnosti výjimky dle čl. 51 SFEU, „je třeba posuzovat z hlediska povahy samotných předmětných činností, a nikoli z hlediska tohoto postavení jako takového”.¹⁶

Podle SDEU proto notářské činnosti, tak jak jsou definovány v českém právním řádu, nejsou spjaty s výkonem veřejné moci ve smyslu čl. 51 SFEU.¹⁷ Podmínku státní příslušnosti požadovanou českou právní úpravou pro přístup k povolání notáře posoudil jako diskriminaci na základě státní příslušnosti zakázanou čl. 49 SFEU.¹⁸

Vzhledem k výše uvedenému SDEU rozhodl, že Česká republika tím, že uložila podmínku státní příslušnosti pro přístup k povolání notáře, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 49 SFEU.

Autor článku: David Kryska

__________________________________________________________________________________________________________________________

¹ Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 3. 2018, Komise proti České republice, C-575/16.

² „V rámci níže uvedených ustanovení jsou zakázána omezení svobody usazování pro státní příslušníky jednoho členského státu na území jiného členského státu. Stejně tak jsou zakázána omezení při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu usazenými na území jiného členského státu. Svoboda usazování zahrnuje přístup k samostatně výdělečným činnostem a jejich výkon, jakož i zřizování a řízení podniků, zejména společností ve smyslu čl. 54 druhého pododstavce, za podmínek stanovených pro vlastní státní příslušníky právem země usazení, nestanoví-li kapitola o pohybu kapitálu jinak.”

³ „Ustanovení této kapitoly se v členských státech nevztahují na činnosti, které jsou v příslušném členském státě spjaty, i když jen příležitostně, s výkonem veřejné moci. Evropský parlament a Rada mohou řádným legislativním postupem rozhodnout, že na určité druhy činností se ustanovení této kapitoly nepoužijí.”

⁴ Bod 95 rozsudku.

⁵ Bod 99 rozsudku.

⁶ Bod 100 rozsudku.

⁷ Bod 103 rozsudku.

⁸ Body 106 až 114 rozsudku.

⁹ Bod 115 rozsudku.

¹⁰ Bod 116 rozsudku.

¹¹ Body 117 až 125 rozsudku.

¹² Bod 126 rozsudku.

¹³ Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012 ze dne 4. července 2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení. Podle České republiky v českém právním řádu vykonávají notáři v určitých dědických záležitostech soudní funkce jako soudy (srov. bod 90 rozsudku).

¹⁴ Bod 127 rozsudku.

¹⁵ Bod 128 rozsudku.

¹⁶ Bod 129 rozsudku.

¹⁷ Bod 130 rozsudku.

¹⁸ Bod 131 rozsudku.