Rakouský ústavní soud vynesl v březnu 2012 průlomové rozhodnutí měnící dosavadní vztah evropského a vnitrostátního systému ochrany lidských práv v Rakousku. Neplatí tak již dosavadní přístup, kdy rakouský ústavní soud aplikoval výlučně vnitrostátní ústavu a mezinárodní smlouvy. Nově byl pojem „ústavně zaručená práva“ v článku 144 a 144a rakouské ústavy extenzivně interpretován tak, že zahrnuje rovněž Listinu základních práv Evropské unie, respektive základní práva v ní obsažená.

Pokud jde o skutkový stav případů, dotýkaly se stejného problému: čínský státní občan požádal
v Rakousku o mezinárodní ochranu, avšak žádost byla zamítnuta. Neexistoval důvod pro strpění tohoto občana na území Rakouska, a proto byl vydán příkaz k jeho vycestování. Azylový soud upustil od ústního jednání, vzhledem k tomu, že se jednalo o jednoznačný případ. Čínský občan však proti rozhodnutí podal ústavní stížnost, založenou na článku 47 Listiny základních práv Evropské unie obsahující právo na spravedlivý proces.

Případ se týkal azylového práva, které je do značné míry harmonizované unijní legislativou. Navíc unijní právo poskytuje vyšší ochranu, pokud jde o procesní záruky azylového řízení, než vnitrostátní rakouská ústava anebo Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (na správní řízení se zásadně článek 6 Úmluvy nevztahuje).

Na prvním místě se rakouský ústavní soud musel zabývat otázkou, zdali má pravomoc rozhodovat
o souladu rakouského zákona s Listinou základních práv EU. Na tuto otázku odpověděl kladně, přičemž závěr o své pravomoci opřel o unijní principy ekvivalence a efektivity, zejména o případ Evropského soudního dvora Levez (C-326/96 z 1.12.1998, ECR I-7835), v jehož odst. 18 ESD jsou oba principy blíže vysvětleny: „ … při absenci komunitárních pravidel je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby vytvořil soudní orgány a přijal podrobné procesní postupy pro ochranu práv plynoucích jednotlivcům z komunitárního práva. Tato pravidla přitom nesmějí být méně příznivá než ta, upravující podobné vnitrostátní žaloby (princip ekvivalence), a přitom nesmějí znemožňovat anebo vážně ztěžovat výkon práv vyplývajících z komunitárního práva (princip efektivity).“

Na základě těchto principů rakouský ústavní soud dovodil, že může přezkoumávat soulad rakouských implementačních zákonů s Listinou základních práv EU. Přitom vzal v úvahu i výklad práv v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i ústavní tradice členských států,
z nichž práva zaručená Listinou základních práv EU vycházejí.

Z principu ekvivalence dále podle rakouského ústavního soudu vyplývá, že měřítkem pro přezkum není celá Listina základních práv EU, nýbrž pouze subjektivní práva v ní obsažená. Další pravidla, mající podobu principů, nejsou ekvivalentní lidským právům chráněným rakouskou ústavou, a proto jsou z přezkumu vyloučena.

Sporná se v případu jevila zejména skutečnost, že rakouský ústavní soud nepoložil předběžnou otázku, neboť aplikoval doktrínu acte claire. Tím naznačil podle některých komentátorů tohoto rozhodnutí, že k pokládání předběžných otázek bude přistupovat jen zřídka. 

Po zkoumání článku 47 Listiny základních práv EU a s ohledem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva pak rakouský ústavní soud dovodil, že absence ústního jednání před rakouským azylovým soudem nepředstavuje zásah do práva na spravedlivý proces chráněného článkem 47 Listiny základních práv EU.

Na prvý pohled se zdá, že rakouský ústavní soud přijal vstřícný přístup k unijnímu právu ve věci ochrany lidských práv. Absence předběžné otázky, a tedy autonomní výklad Listiny základních práv EU však ukazuje, že takový přístup může naopak působit problémy ve vztahu k pravomoci Soudního dvora EU zajišťovat jednotný výklad unijního práva. Zdali dojde ke sporům o výklad Listiny základních práv EU mezi rakouským ústavním soudem a Soudním dvorem EU ukáže až následná rozhodovací činnost.

Autor článku: Pavel Ondřejek

____________________________________________________________________________________________________________________________
1  KLAUSHOFER, Reinhard; PALMSTORFER, Rainer: Austrian Constitutional Court Uses Charter of Fundamental Rights of the European Union as Standard of Review: Effects on Union Law. European Public Law, roč. 19, č. 1, 2013, str. 10. Rakouský ústavní soud přitom patří k ústavním soudům, který již předběžné otázky Evropskému soudnímu dvoru překládal.