Poznámky k dopadu pandemie COVID-19 v oblasti postavení menšinových skupin a migrantů
Krátce po počátku pandemie koronaviru začaly mezinárodní organizace vydávat zprávy monitorující omezování či porušování lidských práv během pandemie (mezi nimi např. Agentura EU pro základní práva - FRA či Evropská komise proti rasismu a netoleranci Rady Evropy - ECRI). Jednou z oblastí, které byla a je věnována zvýšená pozornost, je oblast, která je u nás poněkud stranou pozornosti: a to situace menšinových skupin a migrantů.
Jde především o jejich postavení jako ohrožených skupin, které se z různých důvodů – např. materiálních podmínek, psychosociálních faktorů, bariér v přístupu ke zdravotní péči či legislativy, jakož i diskriminace a rasismu – ocitly za pandemie ve zvláště komplikované situaci. Řadu intervencí v tomto směru uskutečnil Komisař Rady Evropy pro lidská práva. Například 7. dubna 2020 vyzval členské státy k zajišťování rovné ochrany Romů a kočujících obyvatel během pandemie.1
ECRI v květnu 2020 vydává zprávu vyjadřující znepokojení o přetrvávajících potížích, kterým čelí Romové a migranti při přístupu k základní zdravotní péči, jídlu a čisté vodě, a také v možnosti získání ubytování, které jim umožní respektovat pravidla o fyzickém distancování. ECRI také upozorňuje na to, že v době koronavirové krize jsou Romové a migranti vystaveni ve zvýšené míře nenávistným projevům a násilí.2
Většina organizací se však shoduje především na tom, že na počátku tzv. lockdownu byly tyto ohrožené skupiny ponechány bez jakékoli pomoci. Tato skutečnost je o to významnější, že mnoho Romů žije v přeplněných osadách, často bez tekoucí čisté vody, bez počítače, připojení k internetu a dokonce bez elektřiny, nemají zdravotní pojištění a jsou často nezaměstnaní, což je činí v době lockdownu zranitelnějšími. Podobné se týká také migrantů. Ve střediscích pro migranty je obtížné splnit požadavky na fyzickou vzdálenost či hygienu.
Stísněné životní podmínky migrantů a související zdravotní rizika jsou problémem v Německu, Kypru, v Irsku, Portugalsku či Velké Británii.3 V řadě států jako např. v Belgii, Francii, Řecku, Itálii, Nizozemsku či Španělsku panují drsné pracovní podmínky sezónních a přeshraničních migrujících pracovníků, kteří pracují pod obrovským tlakem a s velmi malou ochranou před nakažením.4
Podle údajů ECRI se v důsledku distančního vzdělávání ocitla více než polovina romských dětí mimo přístup ke školnímu vzdělávání, což mimo jiné vede ke zvýšení již tak značné míry předčasného ukončování studia mezi romskými žáky. Mezinárodní organizace zaznamenaly také alarmující zprávy o vyšším počtu výskytu koronaviru u určitých menšinových skupin. Ve Velké Británii podle studie Úřadu pro národní statistiku byla u obyvatel černé barvy pleti zjištěna 4,2krát vyšší pravděpodobnost úmrtí na infekci COVID-19 než u bílého obyvatelstva. U Bangladéšanů a Pákistánců bylo toto riziko 1,8krát vyšší. Z této studie také vyplývá, že vyšší úmrtnost je částečně způsobena sociálně-ekonomickým znevýhodněním, horším zdravotním stavem a zdravotním postižením.5
Studie provedená ve Švédsku v období od března do května 2020 ukazuje, že migranti byli více postiženi infekcemi souvisejícími s COVID-19. Celkově byla prevalence infekce COVID-19 nejvyšší u osob narozených v Turecku, následovaných osobami narozenými v Etiopii a Somálsku.6
Mezinárodní organizace upozorňují, že Romové, migranti a další menšinové skupiny mohou být vystaveni zvýšenému zdravotnímu a sociálnímu riziku i nadále. Vedle monitorovací činnosti, která byla typická pro první období pandemie, se nyní vytvářejí specializované skupiny, které se zaměřují na určitý okruh problémů: zajištění sociálního distancování a dostupných informací, bojem s diskriminací a xenofobií, přístupem ke zdravotní péči či ekonomickým dopadem pandemie na menšinové skupiny.
U nás se zatím větší pozornosti těmto otázkám nedostává. Částečně to může být tím, že tyto problémy jsou skryté za skutečností, že ohroženi pandemií jsme všichni, jakož i tím, že máme mnohem menší počet migrantů a naší jedinou problematickou menšinou zůstávají Romové, jejichž situaci v době pandemie, na rozdíl např. od Slovenska, nikdo příliš nesleduje.
Autorka článku: Helena Hofmannová
_______________________________________________________________________________________________________________________________________
2 https://rm.coe.int/statement-by-the-bureau-of-the-european-commission-against-racism-and-/16809ea6b6
4 Viz např. https://www.dw.com/en/germanys-exploited-foreign-workers-amid-coronavirus/a-54360412
—————
Kontakt
UNIVERZITA KARLOVA
Právnická fakulta,
Výzkumné centrum
pro lidská práva
nám. Curieových 7
116 40 Praha 1
Prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.
koordinátor Centra
Tel.: +420 221 005 439
vclp@centrum.cz
United Nation Web TV:
Prof. Pavel Šturma přednáší svůj příspěvek na téma "Succession of States and State Responsibility":
https://webtv.un.org/meetings-events/human-rights-council/forum-on-business-and-human-rights/watch/pavel-Šturma-on-succession-of-states-and-state-responsibility/5823435342001/?term=&lan=english
Video o Radě Evropy
a právního státu: