Soudní reforma v Polsku dlouhodobě znepokojuje nejenom instituce Evropské unie. Soudní dvůr Evropské unie vydal řadu rozhodnutí, dle kterých vládnoucí koalice v čele se stranou Právo a spravedlnost pomocí svých reforem ohrožuje právní stát v Polsku.¹ Evropský soud pro lidská práva také dostal několik příležitostí vyjádřit se k tomuto problému. Významným je případ polského soudce ve věci 43572/18 – Grzęda proti Polsku, ze dne 15. března 2022, který rozhodoval velký senát ESLP.²

Stížnost se týká polského soudce p. Grzędy (dále jako stěžovatel), kdy vůbec poprvé rozhodoval velký senát ESLP v kontextu polské soudní reformy. Jedním z jejích prvků byla změna Národní rady soudnictví (dále jen NRS). Hlavním úkolem NRS je nominování nových soudců (tzv.  neo-judges), které posléze jmenuje polský prezident. Nezávislost NRS byla opakovaně zpochybněna a tím i nezávislost jí navržených a prezidentem jmenovaných soudců.³ Současný polský prezident byl zvolen za Právo a spravedlnost, ale svého členství se vzdal. Nicméně je považován za jejího spojence.

 Ilustrační obrázek – Nejvyšší soud Polska⁴

Stěžovatel byl zvolen do NRS v roce 2016 přímo na základě Ústavy Polské republiky.⁵ Ovšem jeho čtyřleté funkční období bylo zkráceno přijetím nového zákona v roce 2017. Tato novela změnila volbu nových členů NRS. Volili nově nikoliv soudci ze svých řad jako dříve, ale volili zástupci Sejmu, polské dolní komory parlamentu. Funkční období již dříve jmenovaných členů NRS tak zaniklo předčasně, k okamžiku zvolení nových členů. Stěžovatel namítal, že tímto byl svévolně zbaven veřejné funkce bez možnosti bránit se a vykonávat nerušeně svůj mandát, a tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.⁶ Vláda namítala nemožnost použití čl. 6 odst. 1 EÚLP, neboť se jednalo o výkon veřejné funkce, a ne ochranu soukromých práv stěžovatele. Velký senát tak dostal první příležitost posoudit spor týkající se předčasného ukončení mandátu stěžovatele v soudcovské funkci, který ovšem zůstal soudcem.⁷

Zkrácení mandátu nepodléhalo žádnému soudnímu přezkumu nebo jinému opravnému prostředku. Zákon v době jmenování stěžovatele připouštěl pouze taxativní výčet důvodů pro zánik funkce a judikatura potvrzovala nedotknutelnost mandátu člena NRS. ESLP má rozvinuté case-law (zde relevantní tzv. Eskelinen test) pro běžné pracovněprávní spory mezi úředníky a orgány veřejné moci.⁸ Soudcům byla postupně poskytnuta podobná ochrana. V tomto případě se ovšem nejednalo o zásah do hlavní profesní činnosti stěžovatele jako soudce, ale do jeho funkce v NRS.

První podmínka Eskelinen testu požaduje výslovné vyloučení možnosti soudního přezkumu pracovněprávního sporu mezi veřejným zaměstnancem a státem. ESLP šel tentokrát dále a nepožadoval výslovné vyloučení, postačí implicitní a současně dostatečně jasné.⁹ Strany sporu měly odlišné a protichůdné pohledy na to, jestli byla první podmínka splněna. Nicméně, ESLP rozhodl nezabývat se jejím splněním z důvodu, že nebyla stejně splněna podmínka druhá. To se stalo předmětem několika odlišných názorů soudců.

Druhá podmínka spočívá v posouzení, jestli bylo vyloučení soudní ochrany práv stěžovatele akceptovatelné z objektivních důvodů zájmů státu. Vyloučení musí být současně v souladu s obecnými požadavky právního státu. Jmenovitě takové vyloučení musí plynout z právních norem obecné působnosti.¹⁰ To nebylo splněno, neboť novela z roku 2017 efektivně mířila proti konkrétním zvoleným členům NRS.¹¹ ESLP zdůrazňuje, že nelze opominout nezávislost členů NRS na politické moci jako jeden z předpokladů plnění úkolů NRS.¹²

Po novele způsobu volby do NRS a ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu,¹³ Nejvyššího správního soudu¹⁴, s výjimkou rozhodnutí pozdějších a odlišných oproti starším rozhodnutím předcházející novelu, a Ústavního soudu¹⁵ Polské republiky dospěl ESLP k závěru, že nezávislost současné NRS není zaručena.¹⁶ Závěrem ESLP konstatuje, že druhá podmínka Eskelinen testu nebyla splněna. I soudci mají nárok na soudní ochranu před libovůlí státní moci.¹⁷

ESLP rozhodl o porušení práva na spravedlivý proces ve prospěch stěžovatele, v poměru 16:1. Konkrétně shledal porušení čl. 6 odst. 1 EÚLP a přiznal částečnou náhradu nákladů řízení. Samotný úspěch ve věci je dle názoru ESLP spravedlivým zadostiučiněním. Za zmínku stojí ještě dvě věci. Odlišná a nesouhlasná stanoviska soudců a širší postoj ESLP k soudní reformě a stavu právního státu v Polsku.

Odlišné stanovisko:

Soudce Lemmens zmiňuje, že současný případ je jedním z dílků celé řady dalších stížností před ESLP. Ten měl tedy vícero možností vyjádřit svůj postoj k polské soudní reformě. Bohužel stěží přináší něco nového. Soudce Lemmens dále uvádí, že není potřeba zjišťovat existenci samotného práva na nerušený výkon funkce v NRS dle Ústavy Polské republiky. Postačí pouze, že stěžovatel doloží „pravděpodobnost“ existence nebo „hájitelnost“ takového práva.¹⁸ Co se týče splnění první podmínky, domnívá se, že ESLP měl ověřit splnění této podmínky. Ohledně druhé podmínky mohl ESLP, dle názoru Lemmense, poskytnout vodítko o jaké objektivní důvody se může jednat, což neučinil.

Nesouhlasná stanoviska:

Soudci Serghides a Felici se pozastavili nad spravedlivým zadostiučiněním. Dle jejich názoru měl stěžovatel obdržet blíže neurčenou částku, v duchu efektivní ochrany lidských práv. Samotný úspěch ve věci nepovažují za dostatečný. Soudce Wojtyczek byl naopak mnohem kritičtější k samotnému rozhodnutí i procesní stránce. Za zmínku stojí zejména dva body. Nesouhlasí s rozšiřováním věcné působnosti čl. 6 EÚLP na veřejnoprávní spory.¹⁹ Tím dochází dle jeho názoru ke kumulaci výhod plynoucí od držitele veřejné moci a držitele individuálních subjektivních práv, konkrétně v roli soudce. V důsledku tím eroduje právní stát, a to jak na státní, tak na mezinárodní úrovni.²⁰ Druhý bod se dotýká implicitního závěru, že ESLP požaduje možnost mechanismu soudního přezkumu pro takovou legislativu, která zasahuje do nezávislosti soudů a soudců.²¹ K podobnému závěru dospěli i Leloup a Kosař, kteří ostatně odkazují na Wojtyczeka.²²
 

Autor článku:     Dominik Brtna

^{__________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________}

¹ Pech, Laurent: Doing Justice to Poland’s Muzzle Law: The Latest ECJ Judgement on Poland's Rule of Law Breakdown, VerfBlog, 2023/6/11, DOI: 10.17176/20230611-231026-0. Dostupné z: https://verfassungsblog.de/doing-justice-to-polands-muzzle-law/.