PETERSEN, Niels: Proportionality and Judicial Activism. Fundamental Rights Adjudication in Canada, Germany and South Africa. Cambridge: Cambridge University Press, 2017, ISBN: 978-1-107-17798-7, 249 s.

Niels Petersen, profesor mezinárodního, evropského a veřejného práva na Univerzitě v Münsteru, se ve své poslední monografii věnuje velmi diskutovanému tématu ústavněprávní doktríny. Vzhledem k tomu, že knih o proporcionalitě již byla napsána celá řada, zkoumá dosud poněkud opomíjený dílčí aspekt této problematiky; konkrétně si pokládá otázku: Do jaké míry je princip proporcionality nástrojem posilování soudní moci? Při hledání odpovědi je nutno provést pečlivou empirickou analýzu soudní praxe, což představuje převážnou většinu této práce.  

V úvodu knihy autor představuje teoretická východiska své práce: nejdříve vymezuje funkce soudního přezkumu a roli ústavních soudů, kterou vnímá jako korekci nedostatků demokratických procesů (zejména ovládnutí procesů lobbyistickými skupinami anebo nerespektování zájmů menšin v důsledku většinového rozhodování). 

O soudcovský aktivismus se podle autora jedná tehdy, pokud soudy vybočí z této korigující funkce. V následující kapitole se podrobněji věnuje principu proporcionality, který vnímá jako argumentační metodu způsobilou podporovat soudcovský aktivismus, neboť umožňuje aplikovat značnou míru diskrece soudcům. Do jaké míry princip proporcionality reálně podporuje soudcovský aktivismus, se autor snaží zkoumat na základě analýzy případů tři jurisdikcí s praxí argumentace principem proporcionality (Německa, Kanady a Jihoafrické republiky). Rozborem příslušné judikatury autor ukazuje, že poměřování jakožto klíčový argument přezkumu ústavnosti v rámci testu proporcionality není soudy používán způsobem, který by vedl k výše definovanému soudcovskému aktivismu. Je tomu tak podle autora proto, že tato ústavněprávní metoda argumentace je zároveň předmětem četných kritik, což soudům brání v jejím zneužívání za účelem posilování vlastní moci.

Analýzou rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN autor dochází rovněž k závěru, že argumentace principem proporcionality přibývá a nezřídka bývá prostředkem přezkumu racionality výsledků legislativního procesu, kterou ale autor chápe úžeji, ve výše uvedeném smyslu „selhání politického trhu” (political market failure). Pokud německý Spolkový ústavní soud přijímá aktivistická rozhodnutí, jsou podle autora spíše založena na překvapivé interpretaci práva, nikoliv na aplikaci principu proporcionality. Kniha ústí v závěr, že soudy čelí celé řadě institucionálních omezení, která jim brání využívat princip proporcionality způsobem, který by příliš posiloval soudní moc.

Autor článku: Pavel Ondřejek