John Stuart Mill (1806 – 1873) byl významným britským filosofem 19. století, který přispěl mimo jiné k rozvoji doktrín o základních právech.

Pozoruhodným aspektem jeho díla je bezpochyby pokus o spojení dvou zdánlivě protichůdných filosofických směrů: na jedné straně filosofie utilitarismu usilující o maximální prospěch pro celou společnost, na straně druhé doktríny liberalismu, jejímž cílem je naopak ochrana individuálních práv. Myšlenku o maximalizaci užitku (štěstí) pro co největší počet lidí prosazoval již například Jeremy Bentham, který byl učitelem Millova otce Jamese a mezi jehož následovatele se J. S. Mill počítal.

Ve svém díle O svobodě (On Liberty) z roku 1859 však J. S. Mill obhajuje svobodu jednotlivce, která se principu užitku nepříčí: „Pohlížím na užitečnost jako na konečné hledisko obsahující odpověď na všechny morální otázky. Musí se však jednat o užitečnost v nejširším slova smyslu…“. Úsilí
o zachování individuálních práv tedy z dlouhodobého hlediska vede k maximálnímu užitku pro celou společnost.

Pokud se lze spolehnout na to, že společnost bude chránit základní práva, povede to k jejímu rozvoji a z dlouhodobého hlediska bude výsledek příznivější, než kdyby společnost individuální práva potlačovala. Je tomu tak i přesto, že z krátkodobého hlediska lze moc prosazovat efektivněji bez ochrany základních práv.

J. S. Mill se ve svém díle Utilitarismus (Utilitarianism) z roku 1861 dotýká i etické roviny, konkrétně úvahami o tom, jak mají lidé správně jednat: „Společnost, kde jsou si lidé rovni, může existovat pouze na základech porozumění, že zájmy všech musejí být posuzovány jako stejně významné …

V tomto ohledu lidé nemohou ve svých životech zcela odhlížet od zájmů jiných lidí … Pokud lidé spolupracují, jejich cíle jsou identifikovány se záměry jiných lidí, a existuje tedy alespoň dočasný pocit, že zájmy jiných jsou jejich vlastními zájmy.“

Vzhledem ke společenským vazbám tedy utilitarismus v pojetí J. S. Milla není založen na sobecké maximalizaci vlastního užitku, nýbrž má i celospolečenský rozměr. Výše uvedenými názory se J. S. Mill pokusil vyrovnat se s největší kritikou utilitaristického učení – kritikou, že tato filosofie nebere ohled na základní práva jednotlivců. 

Podle některých autorů se však svým postojem ke vztahu užitku a lidské svobody odklonil od klasické podoby filosofie utilitarismu, tak jak ji vykládá jeho velký učitel Jeremy Bentham.

Autor článku: Pavel Ondřejek.