Podoba nové směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (dále jen „směrnice“) by měla být známa v polovině prosince 2023, kdy je očekáváno dosažení dohody na potenciálně posledním vyjednáváním v trialogu – Evropská komise, Rada Evropské unie a Evropský parlament. Jednání je zásadní pro vyjasnění nejspornějších částí návrhu směrnice. 

Návrh směrnice

Komise představila návrh směrnice dne 23. února 2022.¹ Jeho cílem je zajistit odpovědné jednání společností s ohledem na lidská práva a životní prostředí.² Podle návrhu směrnice mají být vymezené společnosti nově povinny zavádět prostředky k řešení potenciálních a skutečných nepříznivých lidskoprávních a environmentálních dopadů svých aktivit, a to včetně těch, ke kterým dochází v jejich dodavatelském řetězci i mimo EU. Dne 30. listopadu 2022 publikovala svoji pozici pro vyjednávání ve formě obecného přístupu Rada a následně dne 1. června 2023 přijal text obsahující změny návrhu směrnice Parlament.³

Rozsah směrnice

Dle návrhu Komise má směrnice stanovit pravidla týkající se povinností společností ohledně skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů na lidská práva a nepříznivých dopadů na životní prostředí, které souvisí s vlastními činnostmi společností, aktivitami jejich dceřiných společností a s činnostmi společností, s nimiž mají zavedené obchodní vztahy⁴  v hodnotovém řetězci.⁵ Návrh zároveň stanovuje odpovědnost za porušení těchto povinností.⁶

Návrh Parlamentu vymezuje rozsah směrnice šířeji tak, že se vztahuje na takové nepříznivé dopady, které společnosti způsobily, přispěly k nim nebo s nimiž jsou přímo spojeny vlastními činnostmi a činnostmi jejich dceřiných společností a subjektů v jejich hodnotovém řetězci, se kterými mají společnost obchodní vztah. Návrh Parlamentu opouští koncept „zavedeného obchodního vztahu“ navrhovaný Komisí⁷ a zavádí koncept „obchodního vztahu“ jako takového.⁸

Společnosti

Směrnice se dle Komise vztahuje na čtyři skupiny společností.⁹ Jde o společnosti EU¹⁰ s více než 500 zaměstnanci a čistým celosvětovým obratem přesahujícím 150 mil. eur a o společnosti EU s více než 250 zaměstnanci a s tímto obratem přesahujícím 40 mil. eur, pokud alespoň polovinu obratu dosáhly v jednom či více odvětví s vysokým dopadem (např. textilní odvětví, zemědělství, těžba nerostů).¹¹

Zahrnuty jsou i společnosti ze třetích zemí dosahující prahových hodnot čistého obratu v EU 150 mil. eur, resp. 40 mil. až 150 mil. eur, pokud bylo alespoň 50 % dosaženo v odvětví s vysokým dopadem.¹² Komise do návrhu osobního rozsahu směrnice nezařazuje malé a střední podniky,¹³ které představují až 99 % společností v EU.¹⁴

Parlament osobní rozsah rozšiřuje, když prahové hodnoty nastavuje u společností EU na 250 zaměstnanců a 40 mil. eur. Dále do rozsahu směrnice zahrnuje konečné mateřské společnosti skupiny dosahující hodnot 500 zaměstnanců a 150 mil. eur celosvětově a společnosti ze třetích zemí dosahující 150 mil. eur, z čehož 40 mil. eur pochází z EU,¹⁵ resp. konečné mateřské společnosti skupiny s 500 zaměstnanci takovým obratem za skupinu.

Due diligence

Členské státy EU mají dle Komise zajistit, aby společnosti uplatňovaly náležitou péči (due diligence) v oblasti lidských práv a životního prostředí prováděním konkrétních opatření. Jimi má být začlenění náležité péče do korporátních politik, určení skutečných nebo potenciálních nepříznivých dopadů, předcházení a zmírňování potenciálních nepříznivých dopadů, odstranění a minimalizace rozsahu skutečných nepříznivých dopadů, zavedení a udržování postupu pro podávání stížností, monitorování účinnosti korporátní politiky a opatření náležité péče a veřejná komunikace o náležité péči.¹⁶

Návrh Parlamentu povinnost due diligence v lidskoprávní a environmentální oblasti dále zpřesňuje a rozšiřuje. Zavádí přitom přístup založený na rizicích, tzv. risk-based due diligence. Společnosti tak mají upřednostňovat potenciální a skutečné nepříznivé dopady, podílet se na nápravě skutečných nepříznivých dopadů, zavádět mechanismy oznamování a mimosoudních stížností a smysluplným způsobem konzultovat a zapojovat dotčené zainteresované strany.¹⁷

Hodnotový řetězec nebo řetězec činností?

Původní návrh Komise používá pojem „hodnotový řetězec“, který definuje jako činnosti související s výrobou zboží nebo poskytováním služeb ze strany společnosti, včetně vývoje výrobku nebo služby a používání a likvidace výrobku, jakož i související činnosti v rámci zavedených obchodních vztahů společnosti v předcházející či následující fázi dodavatelského a odběratelského řetězce.

Rada navrhuje tento pojem nahradit výrazem „řetězec činností“, který má odrážet rozdílné názory členských států na otázku, zda má směrnice pokrývat celý „hodnotový řetězec“ nebo pouze omezený „dodavatelský řetězec“.¹⁸ Řetězec činností má pokrývat aktivity obchodních partnerů v „předvýrobní“ i „povýrobní“ fázi,¹⁹ nicméně vynechává užívání produktů společnosti nebo poskytování jejích služeb. Parlament pojem „hodnotový řetězec“ zachovává, ale rozšiřuje jej jak ve světle upuštění od pojmu zavedený obchodní vztah, tak jeho rozšířením na další vyjmenované činnosti a zapojené entity, v souvislosti s prodejem, distribucí, přepravou výrobků a nakládání s odpady z nich.²⁰

Občanskoprávní odpovědnost

Podle návrhu Komise mají společnosti nést občanskoprávní odpovědnost za škody, které vznikly tím, že nesplnily povinnost předcházet potenciálním nepříznivým dopadům na lidská práva a životní prostředí nebo odstraňovat takové skutečné nepříznivé dopady.²¹

Rada ve svém návrhu určila čtyři podmínky, které musí být splněny pro vyvození odpovědnosti společnosti: jde o škodu způsobenou fyzické nebo právnické osobě, došlo k porušení povinnosti, existuje příčinná souvislost mezi škodou a porušením povinnosti a je přítomno zavinění (úmysl nebo nedbalost).²² Zahrnula též výslovné právo obětí porušení lidských práv nebo nepříznivých dopadů na životní prostředí na plné odškodnění.²³

Parlament návrh zpřísňuje o další konkrétní požadavky v oblasti občanskoprávní odpovědnosti. Stanovuje promlčecí lhůtu pro podání žalob o náhradu škody na alespoň 10 let, přičemž náklady pro žalobce nemají být neúměrně drahé.²⁴ Umožňuje, aby neziskové organizace či odbory mohly podat žalobu jménem oběti či obětí nepříznivých dopadů činností společností a aby měly práva a povinnosti žalobce v řízení.²⁵ 

Soudy by podle návrhu měly mít možnost uložit společnosti zveřejnit důkazy kontrolované společností v případě, že žalobce doloží pravděpodobnou odpovědnost společnosti.²⁶

Single-market clause

Očekávání vzbuzuje návrh Parlamentu na vložení nového čl. 3a obsahujícího tzv. single market clause,²⁷ která má postupně zajistit plnou harmonizaci směrnice. Podle Parlamentu by po uplynutí šesti let od vstupu směrnice v platnost, kdy je předpokládána koordinovaná implementace ze strany členských států, měla Komise zvážit, zda by ustanovení směrnice měla být zakotvena formou nařízení.

Závěr

Vyjednávání o finálním znění směrnice dlouhodobě účastní a snaží se je ovlivnit nejen členské státy samé, ale též představitelé zainteresovaných skupin. Nejvýrazněji proti sobě stojí požadavky podnikatelského sektoru proti lidskoprávním a environmentálním organizacím. Diskutují se jak základní výše naznačené otázky týkající se rozsahu směrnice a vymezení povinností a odpovědnosti společností, tak dílčí aspekty směrnice a její reálné dopady na trh a osoby v EU a mimo ni. Lidskoprávní skupiny vyžadují především zaručení přístupu ke spravedlnosti a smysluplné zapojení stakeholderů. V posledních týdnech očekávání finálního textu směrnice se objevuje například otázka možného zahrnutí či vyjmutí finančních společností z rozsahu směrnice.²⁸ 

O tom, jak bude konečná podoba směrnice vypadat se nicméně dozvíme zřejmě již brzy. Společně s další související evropskou legislativou a regulačními záměry, jako je směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti nebo nařízení o taxonomii, má směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti představovat další krok k udržitelnému podnikání v jednotných evropských podmínkách.

Autorka článku:   Barbora Hnátová