S rostoucí pozorností japonské veřejnosti věnovanou nucené práci v rámci dodavatelských řetězců a zpřísňujícímu se postoji obchodních partnerů japonských společností se Ministerstvo hospodářství, obchodu a průmyslu (METI) rozhodlo provést první průzkum dodržování lidských práv ze strany těchto společností. Ten se může stát prvním krokem k zavedení povinné náležité péče a dalších principů odpovědného obchodního chování (responsible business conduct) pro nadnárodní společnosti po vzoru jiných rozvinutých ekonomik.

V červnovém dotazování Nikkei Asia pouze 12 % japonských společností uvedlo, že provádí kontrolu dodržování lidských práv ve svých dodavatelských řetězcích. Výsledky dotazníku jen potvrdily dlouhodobé zanedbávání tohoto tématu místní byznysovou komunitou, ačkoliv současně 79,8 % dotazovaných považovalo porušování lidských práv za rostoucí riziko pro jejich budoucí obchodní operace, a to zvláště co se týče negativní dopadů na pověst společnosti, vypovídání kontraktů klienty a narušování dodávek.

Japonské společnosti se současně stávají se svými dodavatelskými řetězci v Číně, Indii a jihovýchodní Asii terčem zvýšené kritické pozornosti. Kritika především v poslední době směřovala k využívání nucené práce Ujgurů v čínské provincii Sin-ťiang. Některé firmy se snažily distancovat od situace v Sin-ťiangu, další byly obviňovány z ignorování tohoto problému.

Nicméně po dalším dotazování a systematickém tlaku ze strany nevládních lidskoprávních organizací např. velký prodejce oblečení Muzino Corp. v květnu rozhodl o zastavení používání bavlny z Sin-ťiangu pro své zboží a další firmy podobné kroky po vzoru těch západních zvažují, ačkoliv se obávají reakce Číny.

Problematické jsou ale i jiné sektory a regiony. Kosmetická společnost Kao přislíbila, že do roku 2025 zavede digitální reportovací systém o dodržování lidských práv na více než 5000 plantážích, převážně v Indonésii, s palmovým olejem, které tvoří její dodavatelský řetězec. Podobně i další giganti jako Asahi Group Holdings, Suntory, Japan Tobacco, Teijin nebo Sekisui Chemical se v poslední době zavázaly věnovat zvýšenou pozornost těmto problémům. V neposlední řadě byly po vojenském převratu v Myanmaru kritizovány místní společné podniky a projekty japonských investorů s tamní juntou.

S připravovaným ministerským průzkumem je oficiálně potvrzeno, že se tomuto tématu začíná intenzivně věnovat i japonská vláda. Průzkum by měl zahrnout kolem 3000 společností, z nichž přibližně 2600 jsou obchodovány na japonské burze a zbylé jsou převážně z rizikového textilního průmyslu. Na základě jeho výsledků následně METI rozhodne o dalších krocích. Následovat může i nová legislativa, kdyby se zákonem uložily firmám nové povinnosti při kontrole dodavatelů a poboček v zahraničí, tj. aby věnovaly zvýšenou náležitou péči dodržování základních lidskoprávních standardů ve svých dodavatelských řetězcích.

Japonsko zůstává jednou z mála vyspělých ekonomik, které prozatím nepřijaly legislativu, která by ukládala obchodním společnostem náležitou péči. Nyní se ale zdá, že se japonský byznys dostal pod tlak především díky vývoji v EU a USA a tato situace se může brzy změnit. Evropská komise totiž začala v tomto roce připravovat návrh nařízení k náležité péči a odpovědnosti podniků v oblasti životního prostředí a lidských práv, přičemž se očekává, že rozsah nařízení zahrne mj. i japonské dovozce.

Obdobně se situace zpřísňuje v USA, které přijímají nová omezení na zboží dovážené ze Sin-ťiangu, nebo využívající subdodávek z této provincie. Změna přístupu japonských společností je tak v podstatě nezbytná k udržení globální konkurenceschopnosti jejich výrobků. Pokud budou japonské společnosti lidskoprávní témata ignorovat, existují obavy, že jejich výrobky ztratí přístup na západní trhy, nebo minimálně u tamních spotřebitelů na popularitě.

Autor článku: Ondřej Svoboda