KATEB, George: Human Dignity. Cambridge, London: Harvard University Press, 2011, ISBN: 978-0-674-04837-9, 238 s.

Lidská důstojnost bývá často považována za základ současného pojetí lidských práv, vycházejícího ze západoevropských tradic. Ne nadarmo je zakotvena jako na prvém místě mezi všemi právy garantovanými Listinou základních práv Evropské unie, která přebírá formulaci prvního článku Základního zákona SRN: Lidská důstojnost je nedotknutelná (Die Wüdre des Menschen ist unantastbar). 

V Evropě je idea lidské důstojnosti teoreticky zpracovávána zpočátku zejména v německé odborné literatuře odkud se rozšířila do různých dalších států, mimo jiné do České republiky. Práce G. Kateba, významného současného amerického filosofa, proto představuje poněkud odlišný pohled na lidskou důstojnost. 

Pokud jde o pojem lidské důstojnosti, autor v úvodních kapitolách rozlišuje především důstojnost každého jednotlivce, která je založena na rovnosti mezi lidmi,
a důstojnosti lidského druhu, což vyjadřuje skutečnost, že na světě se lidská rasa vyskytuje v určitém prostředí, spolu
s dalšími organismy.

Rovný status jednotlivců představuje významnou složku lidské důstojnosti, jejíž první náznaky vidíme v athénské demokracii a která v moderním pojetí znamená, že každému jednotlivci přiznáváme rovná práva. Druhá premisa o důstojnosti lidského druhu může být z pohledu dosavadních debat zabývajících se lidskou důstojností překvapivá. Vyústěním této teze je pak myšlenka o odpovědnosti lidstva za zachování životního prostředí.

Lidská důstojnost je podle autora hodnota, kterou lze označovat jako existenciální, nikoliv morální. Existenciální hodnoty souvisejí s obrazem jedince jako svébytné individuality, která se liší od ostatních a je nadána svobodou, autonomií, samostatností, atd. Teze o morálním a existenciálním charakteru hodnot má podle autora vliv na správné porozumění lidským právům, které mají oba tyto aspekty.

Druhá část knihy je pak věnována otázce rozvoje lidské společnosti a ochrany lidských práv. Problém, kterého si autor v této souvislosti všímá, spočívá v tom, že velký civilizační pokrok byl nejednou vyvážen tím, že společnost, resp. její vládci, nerespektovali lidská práv. Toto pojetí překážek v rozvoji společnosti lze však překonat, díváme-li se na ochranu lidských práv jako na důsledek vývoje lidské společnosti.

Jinými slovy, aby se standard lidských práv dostal na vyšší úroveň, musela společnost nejprve materiálně, kulturně i intelektuálně vyzrát. Soudobý standard lidských práv se podle autora nemá zastavit, na různých filosofických příkladech ukazuje, že poslání člověka spočívá v ochraně
a udržování tohoto světa, přičemž měřítkem jednání by měly být nejvyšší hodnoty, mezi nimiž hraje ústřední roli lidská důstojnost.

Autor článku: Pavel Ondřejek