Alabamský Nejvyšší soud zpochybnil zákonnost IVF léčby,¹ když rozsudkem ze dne 16. 2. 2024² rozhodl, že zmražená embrya považuje za „děti“. V návaznosti na rozsudek již několik reprodukčních klinik ve státě Alabama pozastavilo poskytování svých služeb.³ Jedná se tak o další ránu do reprodukčního zdraví žen (a v tomto případě i mužů) krátce po rozhodnutí Nejvyšší soudu USA ve věci Dobbs v. Jackson Women’s Health Organization,⁴ v důsledku něhož ženy ztratily právo na potrat cca v polovině států USA.⁵ Lze očekávat, že obdobné rozhodnutí jako rozhodnutí Nejvyššího soudu v Alabamě bude následovat i v dalších státech USA, které stejně jako Alabama zakazují (nebo omezují) potrat.

Rozsudek Nejvyššího soudu v Alabamě

Případ se dostal k Nejvyššímu soudu v Alabamě na základě tzv. wrongful death žaloby⁶ podané dle zákona Wrongful Death of Minor Act.⁷Žalobu podali rodiče zničených embryí proti reprodukční klinice, která dostatečně nezajistila ochranu embryí proti neoprávněné manipulaci. Embrya zničil jiný pacient kliniky, který se dostal do nezabezpečené místnosti s uchovanými embryi a tyto upustil na zem.

Obecné soudy nárok rodičů na náhradu újmy zamítly s tím, že wrongful death žaloba se nevztahuje na in-vitro embrya a že rodiče mají možnost žádat kompenzaci na základě porušení smlouvy o poskytování služeb s klinikou. K opačnému závěru však dospěl Nejvyšší soud v Alabamě. Nejvyšší soud v Alabamě založil své rozhodnutí na tom, že zákon Wrongful Death of Minor Act se vztahuje na všechny narozené i nenarozené děti od okamžiku oplodnění do zletilosti bez ohledu na to, zda se nachází v děloze nebo ne.

„Unborn children are "children" under the Act, without exception based on developmental stage, physical location, or any other ancillary characteristics.“⁸

Soudci zakládali argumentaci na tom, že lidský život začíná oplodněním, a tudíž lidské embryo je „naživu“ a musí být chráněno.⁹ Dále poukazovali na to, že Ústava státu Alabama obsahuje závazek chránit i nenarozené děti.¹⁰

Z devíti soudců, kteří spor rozhodovali, připojil pouze jeden soudce disentující stanovisko a dalších pět souhlasné stanovisko na jiném právním základě (jedno z toho v části zároveň disentující).¹¹ Soudce Cook, který jako jediný připojil disent, soudu vytýkal, že se odchýlil od svého úkolu vykládat (a nikoliv tvořit) právo. Zákonodárci přijali zákon Wrongful Death of Minor Act v roce 1872, tedy v době, kdy jejich úmyslem nemohlo být pod pojem „dítě“ vztáhnout i embryo. Dle soudce Cooka je přitom na zákonodárcích, aby tvořili právní normy a existující normy upravovali. Rozsudek přitom bude mít za následek prakticky ukončení IVF léčby v Alabamě, což není výsledek, kterého by mělo být dosahováno skrze výklad zákona. Zákaz IVF procedury přitom nevyplývá z žádného právního předpisu v Alabamě.¹² S tímto závěrem se částečně ztotožňuje i soudce Sellers, který ve svém souhlasném stanovisku k části rozsudku poskytl rovněž disent, ve kterém uvádí, že pouze zákonodárci mohou rozhodnout, zda poskytnout tu samou míru ochrany nenarozenému dítěti.¹³

Vliv rozsudku na reprodukční práva žen a mužů v USA

Rozsudek se vztahuje pouze na stát Alabama, nikoliv na celé USA. To však nesnižuje závažnost následků rozhodnutí. Počet žen v reprodukčním věku ve státě Alabama činí odhadem 1,1 mil. žen.¹⁴ Zároveň soud odůvodnění rozsudku založil na obdobné argumentaci, jako v případě zákazu potratů. Lze si například povšimnout podobnosti při snaze přisuzovat právní osobnost („personhood“, „person“) nenarozenému dítěti/embryu, řady odkazů na posvátnost ochrany nenarozeného života a odkazů na náboženské argumenty.  Můžeme se tedy domnívat, že obdobná rozhodnutí budou v brzké době následovat napříč USA. Zarážející přitom je, že na rozsudek měly vliv náboženské názory, to je obzvláště patrné ze souhlasného stanoviska soudce Parkera.¹⁵ Rovněž z biologického hlediska je rozhodnutí Nejvyššího soudu v Alabamě problematické.

Soud totiž ztotožňuje počátek vzniku života a status dítěte.¹⁶ Z biologického hlediska je však embryo shluk buněk, který lidský zárodek začíná připomínat až v 8. týdnu svého vývoje. K umělému oplodnění (vložení embrya do dělohy) dochází již 3. – 5. den po oplodnění vajíček.¹⁷ Nejvyšší soud v Alabamě dále nesprávně ztotožňuje právní otázku ochrany embrya in-vitro a práv rodičů k embryu (včetně odškodnění za zničení) s otázkou, zda embryo je z hlediska práva dítětem. Byť nakládání s lidským embryem by mělo být s ohledem na lidskou důstojnost a práva biologických rodičů právem regulováno, přiznání statusu dítěte „shluku buněk“ má mnohem dalekosáhlejší důsledky než jen poskytnutí odškodnění pro biologické rodiče.

Rozsudek Nejvyššího soudu v Alabamě zpochybňuje legálnost celého procesu IVF a může mít dalekosáhlé důsledky nejen pro možnost poskytovat IVF služby, ale i pro nakládání a užití stávajících zmražených embryí či práva rodičů k těmto embryím. Rozsudek prakticky znamená, že nyní zmražená embrya budou muset být zmražená navždy, protože jejich zničením by byla způsobena smrt „dítěti“ a klinika by se tak mohla vystavit riziku žaloby.

Nelze totiž vyloučit, že obdobný závěr vztáhnou soudy i na trestněprávní případy. Rozsudek zároveň zpochybňuje genetické testování embryí a s tím související selekci k přenosu do dělohy. Považování embryí in-vitro za dítě vyvolává i otázky ohledně práv a možností nakládání s embryi ze strany rodičů, např. zda mohou rodiče darovat embryo jinému neplodnému páru, zda mohou rozhodnout o jeho zničení, co se bude dít v případě rozvodu/rozchodu rodičů.

V návaznosti na rozsudek řada reprodukčních klinik ve státě Alabama pozastavila část svých služeb.¹⁸

 Autorka článku:   Barbora Havlíková

_______________________________________________________________________________________________________________________________________