V posledních měsících jsme svědky pokračujícího dynamického rozvoje vztahu byznysu a lidských práv na mezinárodní i vnitrostátní úrovni. Na následujících řádkách nabídneme stručné představení těch nejzajímavějších nedávných momentů, které stojí za pozornost. V květnu 2018 vydala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Pokyny OECD pro náležitou péči na podporu odpovědného chování podniků (OECD Due Diligence Guidance for Responsible Business Conduct).

Tyto pokyny obsahují doporučení pro náležitou péči zohledňující lidská práva, pracovní práva, ochranu životního prostředí nebo zájmy spotřebitelů. Kapitola k lidským právům je navíc navržena tak, aby byla v souladu s Obecnými principy OSN pro byznys a lidská práva, čímž se dále prohlubuje komplementarita Obecných principů s nástroji OECD.

Dopady změn klimatu začínají získávat čím dál širší lidskoprávní rozměr. Konkrétně se tento trend prokázal v Německu na případu Lliuya v. RWE AG.

Od konce r. 2017 je před odvolacím soudem žaloba peruánského farmáře Saúla Luciano Lliuya, který zažaloval největšího německého výrobce elektřiny za tvorbu skleníkových plynů. Společnost RWE AG měla svojí činností podle žaloby způsobit navýšení teploty ve světě o 0,5 %, což vede k tání ledovců v Andách a v konečném důsledku ohrožuje farmářův dům, na který si byl nucen pořídit pojištění proti povodním.

Mezinárodní investiční arbitráž je často kritizována za to, že zahraniční investoři mohou žalovat státy, pokud dochází k porušování jejich práv, současně ale státy ani jejich občané nemají možnost vznést žaloby na investory, pokud svými investičními aktivitami porušují lidská práva. To se nově snaží změnit nezávislá pracovní skupina akademiků, které předsedá Bruno Simma, bývalý soudce MSD. Jejím cílem je vytvořit „lidskoprávní rozhodčí pravidla” (The Hague Rules on Business and Human Rights Arbitration). Na konci minulého roku skupina předložila k veřejné konzultaci návrh hlavních prvků navržených pravidel, které by do budoucna měla umožnit domoci se ochrany při porušování lidských práv zahraničními obchodními společnostmi.

V Ženevě mezitím pokračuje diskuze o závazném nástroji k byznysu a lidským právům (Legally binding instrument on business and human rights). V červenci 2018 ekvádorský předseda pracovní mezivládní skupiny předložil první textový návrh a v srpnu následoval návrh opčního protokolu. Činnost pracovní skupiny je nicméně poznamenána nesouhlasem s jejím zaměřením ze strany řady států. Na její práci se tak např. nepodílí Spojené státy americké, Austrálie nebo Kanada. Rezervovaný postoj zastává i Evropská unie. Nejbližší zasedání, celkově páté, se uskuteční v říjnu 2019.

V listopadu 2018 Austrálie přijala zákon proti moderním formám otroctví (Modern Slavery Act), který ukládá velkým obchodním společnostem (a také státním institucím) podávat výroční zprávy o pašování lidí, nucené práci a podobných porušeních práv v jejich obchodní činnosti, a to včetně jejich dodavatelských řetězců. Současně musejí společnosti informovat o aktivních opatřeních, která proti těmto praktikám podnikají. Australská vláda tímto následuje Spojené království, které přijalo obdobný zákon v r. 2015.

Další zemí, která věnuje zvýšenou pozornost této oblasti, je Kanada. V dubnu 2019 kanadský ministr pro diverzifikaci mezinárodního obchodu jmenoval první ombudsmanku pro odpovědné podniky (Ombudsperson for Responsible Enterprise).

Ombudsmanka bude prověřovat, zda kanadské společnosti v zahraniční neporušují lidská práva, a napomáhat řešení sporů mezi kanadskými společnostmi a komunitami zasaženými jejich činností. Kromě nezávislého prošetřování, bude vydávat zprávy, doporučení a monitorovat jejich implementaci. Hlavními vodítky její práce by pak měly být mezinárodně uznávané instrumenty jako Směrnice OECD pro nadnárodní podniky nebo Obecné principy OSN pro byznys a lidská práva.

Vytvořením této funkce kanadská vláda jen potvrzuje svůj dlouhodobý inovativní přístup k problematice byznysu a lidských práv, kdy již např. zřídila Poradní orgán pro odpovědné obchodní chování a odmítá poskytovat státní podporu společnostem, které nedodržují Směrnici OECD.

Autor článku:    Ondřej Svoboda